Nový zákon o státním zastupitelství považuji za nesystémovou zbytečnost

Nový zákon o státním zastupitelství považuji za nesystémovou zbytečnost

Vláda na svém jednání dne 7. 4. 2016 schválila nový návrh zákona o státním zastupitelství, který ministr spravedlnosti Robert Pelikán odprezentoval jako kompromis, ze kterého již nelze dále ve větším ustupovat. Nový zákon v předloženém znění považuji za nesystémovou zbytečnost. Zdůvodňování potřeby nového zákona se přitom stále točí ohledně skloňování pojmů nezávislost státního zastupitelství, nezávislost státních zástupců a boje proti korupci. Předně je třeba uvést, že nezávislost státních zástupců při výkonu jejich pravomoci je zajištěna právní úpravou již dnes. Státní zástupci jsou neodvolatelní a nepřeložitelní ze svých míst, samozřejmě potud pokud nespáchají kárné provinění či nedojde k reorganizaci.

Pokud státní zástupce považuje jemu uložený pokyn za nezákonný, nemůže být nikým donucen, a to ani pokyny vyplývajícími z výkonu vnitřního či vnějšího dohledu, k tomu, aby postupoval nezákonně. Pokud se zákonodárci chtějí ohánět nezávislostí státního zastupitelství, pak nechť se zaměří na úpravu otázek financování a správy soustavy. V tomto směru jsem však v návrhu nezaznamenala, že by došlo k zásadním změnám. Uvedené si lze vykládat tak, že není vůle státní zastupitelství vymanit z područí exekutivy – Ministerstva spravedlnosti, což rozhodně s pojmem nezávislost příliš nesouzní.

Proklamace ministra

Za zcela samostatnou zmínku stojí nová právní úprava funkčního období vedoucích státních zástupců. Vyjádření ministra spravedlnosti, kterými vysvětluje nutnost obměny vedoucích státních zástupců (vyjma NSZ a speciálního SZ) do dvou let od účinnosti zákona, tím, že je třeba odbourat osobní propojení vedoucích státních zástupců s místním prostředím a jejich vyhořelost, je zjevnou proklamací, neboť dlouhá, a v případě vedoucího speciálu i opakovaná, funkční období NSZ a vedoucího speciálu mu nevadí.

V souvislosti s obsazováním míst vedoucích státních zástupců je třeba upozornit, že výběrová řízení mají proběhnout do dvou let, tedy lze předpokládat, že z velké většiny v tomto volebním období a uskuteční je komise složená vedle státních zástupců opět i z úředníků Ministerstva spravedlnosti. Lze si položit tedy otázku, jací asi budou vybráni vedoucí státní zástupci? Nicméně zavedení funkčního období u vedoucích státních zástupců je možno vnímat jako krok ke sjednocení personálních postupů v rámci širší justice – soudů a státního zastupitelství.

Boj proti korupci má být nově zaštítěn vytvořením Speciálního státního zastupitelství, které původně mělo být sice v soustavě SZ, avšak jeho působení bez jakékoli možnosti zásahu jak pozitivního tak negativního, tj. udělení pokynu k činnosti či zakázání činnosti. Ponechám-li stranou, že nevidím důvod k vytrhování speciálu svěřenému druhu kriminality z vytvořeného a funkčního systému SZ (proč není třeba vytvořen speciál pro daňové záležitosti, proč ne pro internetovou kriminalitu či terorismus, ba co více, proč ne pro ozbrojené složky státu?), je třeba upozornit na naprosto nepřípadnou argumentaci, že Speciální státní zastupitelství má být vytvořeno jako nezávislé.

Dohled je zásadní

Odtržení či omezení dozoru či dohledu v soustavě SZ znamená cestu neumožnění provádění náležité kontroly nad postupem a zamezení tomu, aby soustava odpovídajícím způsobem reagovala na zjištěné nedostatky. Vnitřní i vnější dohled patří mezi významné kontrolní prvky v rámci soustavy státního zastupitelství, přičemž ten vnější považuji za významný prvek práva na obhajobu a spravedlivý proces. Stejně tak judikatura Ústavního soudu považuje „dohled za účinný prostředek nápravy, jenž osoba musí vyčerpat před podáním ústavní stížnosti“ (nález Ústavního soudu z 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14). Bez dohledu nad postupem speciálu dojde k porušení rovnosti před zákonem, protože nebude existovat možnost rozhodnutí určitého článku soustavy přezkoumat.

Dvoustupňová kontrola v soustavě státního zastupitelství je smyslem nejen dohledové, ale samozřejmě i dozorové činnosti podle § 174 trestního řádu, jejíž podstatou je zachování zákonnosti v přípravném řízení. Přitom dohled je zcela zásadní, nejde totiž jen o kontrolu činnosti policejního orgánu, uskutečňovanou i skrze dozor, ale i činnosti nejblíže vyššího státního zastupitelství ve vztahu ke státnímu zástupci bezprostředně nižšího státního zastupitelství v jeho obvodu.

Amatérismus ve vedení resortu

Představy ministerstva o tom, že nezávislý speciál bude efektivní při vyšetřování korupčních kauz a velké hospodářské trestné činnosti a vyloučení dohledu je právě pojistkou tohoto, jsou nebezpečným amatérismem vedení resortu spravedlnosti. Vždyť je to právě dohled, který je pojistkou oné nezávislosti platné pro všechny orgány státního zastupitelství. Smyslem dohledu není manipulace, jak ministr spravedlnosti předjímá, ale vícestupňová pojistka zákonnosti! Roli této pojistky pak absolutně nemůže splňovat dle posledního návrhu ministerstva „omezený dohled“ ze strany nejvyššího státního zástupce.

Opomenout v kontextu navrhované právní úpravy Speciálního státního zastupitelství nelze ani to, že se uskutečňuje na úkor zrušení vrchních státních zastupitelství, pro které je určující soustava vrchních soudů, která ovšem zůstává zachována. Ve prospěch takového zrušení důvodová zpráva nepředkládá jediný racionální argument.

Riziko korupčního jednání

Sporné jsou i plánované přesuny vybraných státních zástupců z VSZ na NSZ či Speciální státní zastupitelství. Příliš se nemluví ani o mocenském posílení nejvyššího státního zástupce z důvodu faktického výkonu dohledu nad krajskými státními zástupci a možným zřízením poboček NSZ po republice.

Obávám se, že výsledkem návrhu může být v praxi nejen zmatek v soustavě, příslušnosti a působnosti, ale že zřízení speciálního útvaru vytrženého ze systému může vést k účelovým manipulacím, zejména i proto, že bude soustřeďovat moc v rukou vybraných osob, což vždy vede k zvýšenému riziku korupčního jednání.

Závěrem lze dodat, že předkládaný návrh zákona se nezdá být opřen o skutečné analýzy, nutnosti či účelnosti změn, ale vytváří systém, který bude mnohem náchylnější k vadnému jednání, což může narušit standardní, fungující kontrolní mechanismy.

Nabízí se tedy otázka, zda urputná snaha o vytvoření nového Zákona o státním zastupitelství není jen snahou o destabilizaci jednotlivých úřadů této soustavy, snahou o oslabení kontrolní úlohy nad postupy policejních orgánů při vyšetřování. Možná se také jen jedná o snahu dovršit po vzoru 70. let jeho personální konsolidaci.

Autor: Renata Vesecká. Převzato z České justice.